Omlouvám se za odmlku…Ale ještě stihnu, spíš jako upomínky kvůli omezenému trvání tří výstav…Myslím, že by bylo dobré nenechat si je ujít! Začnu tedy podle jejich ohlášených konců – u jedné si myslím, že může být prodloužen, ale na takové dohady nelze spoléhat …Takže zde podle naléhavosti:
22.1. končí výstava JOŽA UPRKA / Evropan Slováckého venkova 1861-1940 – ve Valdštejnské jízdárně
To je čirá a projasněná krása! Nikdy se nenechte zmást tím, že byl folklór zneužíván minulým režimem, nepodléhejte předem dojmu, že je v něm všechno doslovné a snad až příliš srozumitelné. Až postřehnete dychtivost mladých žen, krásu mužskou i ženskou, podtrženou svítivostí bílých košil při slavnostech, oduševnělost ve tvářích náboženských výjevů, vyjeví se vám, že tento svět nepřestává být námětem pro celou řadu vzrušujících otázek.
29.1. končí výstava BOHUSLAV REYNEK ( 1892- 1971) – v Domě u Kamenného zvonu
Velmi jemný protipól ruchu Staroměstského náměstí, což jsem chtěla užít jako motto v době adventní - to jsem poněkud zmeškala. Ale na druhou stranu, po vánocích konečně skutečně nastala zima, napadl sníh a to hodí, protože ve světě Bohuslava Reynka sníh výraznou roli. Bílý sníh a tmavé čáry jeho malých obrázků. Vtáhne vás do ticha.
5.2. končí výstava VÁCLAV RADIMSKÝ (1867- 1946) – v Městské knihovně
První monografická retrospektiva jednoho z předních českých krajinářů přelomu 19. a 20. Století. Pod vlivem Clauda Moneta si osvojil impresionistickou malbu, ve Francii, kde žil před první světovou válkou, se věnoval řece Seině , po návratu do vlasti se věnoval řece Labe. O krajinářství, o samotného malíře se vedou spory – nakolik může ještě dnes oslovovat člověka svým výtvarným výrazem. Zážitek, úvahy – nejen o krajinách.
